V pasti vlastní slasti

21. června 2018 v 13:44 | Princezna se zlatou kundou na čele |  Sexuální DE(p)RIVACE aneb jak roz(m)nožit množiny
V mým domě to vypadá jak v květinářství, v duši jako v ranním nonstopu, každý cíp peřiny zavání jinou kolínskou a já se bojím, abych náhodou třeba nezapomněla si vůbec vytvářet vlastní sliny.

Ve svém vlastním domě se cítítm jako v hotelu. Nechybí mi hotelové pantofle, hotelové ručníky, hotelová mýdla a ranní checkout.
Občas si pletu jména, někdy i tváře a děsivě často začínám větu slovy : " Tos byl ty, co .... ?"

Jsem na tom dokonce tak špatně, že když před mým domem zastaví auto, zůstanu stát do posledního okamžiku v nejistotě, kdo z něj asi tak vystoupí a komuže to mám udělat další čárku do své knihy návštěv.

Každému pak řeknu: "Tohle jsou ty Tvoje pantofle.", čímž vyloudím takový přihlouplý úsměv na jejich tvářích, čemuž se upřímně pobavím, přihlédnu-li k faktu, že mám pantofle jenom jedny, že jsou erární, a že z představy, co na nich musí žít, se mi zvedá kýbl.

Nepamatuju si jejich telefonní čísla, místa bydliště, roky narození, kam chodili do školy nebo jestli mají třeba zvíře, děti nebo přítelkyni. Zásadně jim dávám přezdívky podle jejich povolání, což začíná být docela ošemetné, protože Podnikatelů mám už asi deset.

Přibližně třikrát denně mi cinkne zpráva, jestli nechci dovézt jídlo, pivo, cigarety, víno, vodu, colu, čokoládu, peníze, stůl, kytku nebo časopis, jestli nechci odněkud přivézt nebo naopak odvézt, popovídat si, poradit nebo s něčím pomoci. A já se nedokážu ubránit pocitu, že v životě možná už nic víc vlastně ani nepotřebuju.

Moje vagína by si zasloužila vlastní webové stránky
 

Budoucnost v kufříku

14. června 2018 v 15:48 | Děvka to je povolání. Kurva to je nátura.
Noc s Carreym byla naprosto nezapamatovatelná. Měl v sobě moc béčka, když tancoval poledance u hromosvodu. A co teprve to ráno, co jsme zjistli, že jsme k němu z blíže nejasných důvodů přitáhli část dopravního značení, střešní tašku a dlažební kostku? Pravdou je, že jsem teda vždycky chtěla ukrást semafor. A když už ne celej, tak alespoň po částech. Třeba žárovky by se mohly hodit, že?

Uplynul skoro týden od našeho "sbohem", a ačkoliv se mi kvůli nenaplněné životní lásce chtělo prvních 20 minut intenzivně umřít, dojít na kraj světa a z něj spadnout, nakonec jsem nedošla ani domů a už jsem v ruce třímala obrovskou kytici. Takovou tu, co jsem až do teď vídávala pouze ve filmech nebo z bezpečné vzdálenosti občas na svatbách, protože žádnému mému nápadníkovi jaksi nepřípadalo vyhodit 2500,- za kytku jako dobrý nápad.

Co bylo v ruce druhé je ovšem ještě o kousek zajímavější, neboť tam se ocitlo 10 000,- za to, že s nějakým cizím pánem s kufříkem půjdu na oběd. A nalijme si čistého vína, já měla hlad.

Že na staré lásky lze zapomínat s rukou v kalhotkách v posteli těch nových, víme všechny.
Že už dávno neotevírám knihy (což je samo o sobě dost úsměvné, protože z nějakého důvodu ještě pořád studuji), a nyní nově s peněženkou ani klín, bylo ovšem zajímavé zjištění.

Nechat si platit za sex není zlé. Ale nechat si platit za jeho odmítání je můj splněný sen.

A tak teď mám nějakého mafiána utopeného v penězích, co mi vozí domů drahé dárky a hází do schránky obálky s penězi.

A já nevím, jak se cítit, co si myslet, jak tuhle hru hrát a jediné, co vím je, že to asi bude dobrá zkouška mého lidství, v níž se dozvím, jak si stojí moje morálka.

Život není o penězích, je to o lásce. No a já miluju peníze

Kiss me hard before you go

10. června 2018 v 14:49 | Dystrofie srdečního svalu
Mám co jsem chtěla. Sexuální akt, nebo snad spíš přesněji tříhodinovou přehlídku všeh poloh kamasutry.

Zase to nebylo jako psal magazín, ani jako to porno, co jsem s ním v duchu už tak stokrát natočila. Bylo to tak strojený, že jsme se nedokázali udělat ani jeden, ale bylo jaksi trapné přestat se o to snažit dřív, než se o nás začaly pokoušet křeče a mdloby.

Po sexu mi řekl, že ke mně chová nějaký city, že mě má rád, ale že se bojí se do mě zamilovat a pustil mi nějakou psycho scénu z nějakýho podivnýho filmu, kde si dva feťáci vyznávají lásku. Básnil o tom, o jak silný citový pouto se jedná, že je to takový absolutní propojení dvou lidí, a že mu to připomíná nás dva.

Vhrkly mi slzy do očí, ale nebyla jiná možnost než zůstat silná a nechat ho být, natrápila jsem se už dost.
Řekla jsem mu tím nejhrubějším způsobem, že jsem do něj zamilovaná byla, a že to je důvod proč jsem ho musela dostat do postele, protože pak to vždycky přejde. A že je super pocit být konečně zas svobodná, a že se oblíknu a už se nikdy neozvu.

Nemohl tomu uvěřit. Ještě to ráno sex pořád odmítal se svojí věčnou obavou, že by se pak něco změnilo a už bychom se nevídali. Zalhala jsem, že není důvod, proč by se mělo cokoliv měnit s přesvědčivostí svině, co řekne cokoliv, aby dostala co chce - sex co změní všechno.

V očích měl podivnou úzkost, že se stalo přesně to, čeho se bál, a že s tím nemůže nic dělat, že jsem ho využila a teď o mě přišel.
Uprosil mě na poslední pusu a já si dala záležet, abych dávala najevo, jak moc mi to je nepříjemný a nic mi to už neříká.

"Sbohem Carrey" řekla jsem a poprvý v životě jsem se na něj neusmála a nekoukla na něj jako na Boha.
A ačkoliv mě to zcela jistě bolelo víc než jeho, z té situace prostě nebylo důstojnějšího odchodu než vykročit ulicí do nového dne s širokým úsměvem člověka, co právě překonal sám sebe, vytrhl si srdce z hrudi a nechal ho dobušit v peřinách lásky, co mohla být všechno jen ne šťastná.

And that's when you know it's over. As soon as you start thinking about the beginning, it's the end.
 


Fuckologie

30. května 2018 v 18:00 | ÚchyLOVE |  Sexuální DE(p)RIVACE aneb jak roz(m)nožit množiny
Říkali jí, že je zamilovaná. Nebyla. Byla chudinka jenom posedlá.
Byl to sice ten nejvyšší stupeň posedlosti. Taková ta úroveň obsese, která vás naprosto paralyzuje, zbaví veškeré soudnosti, nastěhuje vám náhodně se vyskytující osobu do všech zákoutí vaší mysli a ještě z vás udělá oběť vaší vlastní fantazie.


Skutečným nebezpečím jsou tyto iluzorní vlastnosti lásky, neboť dávají vzniknout nepřebernému množství více či méně ufňukaných románů, dětí a spoustě dalších zbytečností.


Ona ale nemohla psát romány. Vždyť neměla ani čtenáře jejího blogu nabytého trefnými anekdotami a jedním kuriózním charakterem střídající druhý každým dalším odstavcem. Kdo by pak asi četl nějaký sáhodlouhý román o poloplešatém hrdinovi v pantoflích?


Celé smýšlící ústrojí bylo každopádně nakonec zcela připraveno i o poslední zbytky zdravého rozumu.
Okupace hlavové oblasti hormony odpovědnými za rozmnožování byla dokončena.

Centrum zodpovědné za pocity hladu vystřídalo počítadlo kalorií, kterých by snad mohl zpozorovat při nasazování kondomu a nakonec ještě od celé akce upustit.
Navíc efektu břišáků lze docílit mnohem pohodlnější cestou prostého hladovění a ušetřený peníz ještě zainvestovat do zelených kontaktních čoček. Protože co když s vámi nespí prostě jenom proto, že ho slastí přivřený oči vzrušují víc zelený než ty hnědý? Dobrým nápadem je rovněž budit se ze spánku a přihlašovat se na Messenger, aby to v noci jakože vypadalo, že se někde strašně dobře bavíte a brzy ráno zase, že už jste na nohou na cestě do fitka.

I když to vlastně nedělejte, protože celá vaše vydřená figura hodinami cardia a věčného odříkání je přirozeně jen výsledek vaší naprosté ignorace a pouhopouhý týden decentní snahy sportovat by z vás zajisté udělal další Pamelu. Jo a masturbujte třikrát denně nad jeho černobílou fotkou a zkuste si nepřipadat jako naprostý zoufalec a úchylný pitomec.


Význam těchto praktik je přirozeně pochybný, ale to se už tak občas stává, když vás hormony připraví o inteligenci.

A tak nezbývalo udělat nic jiného, než to jediné, co vlastně od samotného počátku udělat chtěla, ale bylo jí to z jí neznamých důvodů odpíráno, totiž vyspat se s ním.


No a protože vždycky chceme hlavně to, co nemůžeme mít, čím víc ji odmítal, i když měl v trenclích zrovna diskotéku, tím víc ho musela mít. Toužila po tom se s ním vyspat, ošukat ho jako věc, oblíknout se a odejít a zas si žít svůj život.


Celou tu dobu se samozřejmě jedná o mojí kamarádku, já takhle blbá nejsem žejo. Ale stejně musím vymyslet, jak se pozvat k chlapovi do postele (protože z vlastního domu se jaksi blbě odchází) a znásilnit ho způsobem, aby si nešel stěžovat na služebnu strážců zákona a navíc se ještě snažil podat uspokojující výkon?

Dík za rady.

Pravda hustá jak diesel

26. dubna 2018 v 19:40 | Organoleptická ponožka |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
"To je dobrý, nezouvej se."
Ono je některým exemplářům opačného pohlaví skutečně bezpečnější boty ponechat. O hygieně nemluvě.

Budu mít rozšlapanou po parketách raději zpracovanou formu granulí kdejakého, šance tu jsou, že snad i dobře udržovaného Alíka, než další velice osobité zárodky primitivní civilizace, kterou zatím sice není možné pozorovat pouhým okem, avšak výpovědi některých smyslů jsou neomylným důkazem její existence.

Třeba agresivita postupujícího svědění.

Zakončení šlapacího ústrojí, podle jehož velikosti lze spolehlivě usuzovat i velikost ústrojí docela jiného, snaživě vylučuje tekutiny značného zápachu.

Je tomu tak narozdíl od nás proto, že tato biologicky hůře vyvinutá forma života, zlepšující kvalitu sdílení společných prostor naší planety válečnými konflikty, finančními krizemi a bezútěšnou poptávkou po prostituci, stále ještě nepochopila, k čemu slouží škrabka na paty. Hlavně že letadla maj motory.

V důsledku této drobné mezipohlavní diskrepance, mají muži pokožku chodidlových chapadel, namísto dětsky vláčně hebké, tvrdou a suchou, jako má nejstarší žijící prostitutka, a mokrou, jako nejstarší žijící panna, vagínu.

Vzhledem k tomu, že chlapova vynalézavost je nekonečná, jeho lenost věčná a uvědomění si sebe sama všudynepřítomné, vznikl unikátní problém tohoto řešní. Je sice poměrně radikální a sexuálně odpudivý, avšak plně funkční!

Chlap vynalezl systém odvětrávání. Pokud jste se někdy divila, proč má díry v ponožkách, už to víte.

Třeba se jen potí, protože má plochý nohy a země je kulatá...

Patálie šílené krávy na rande

22. dubna 2018 v 17:23 | Kolosální ega masakr
Tak jsem se do přípravy na rande zbláznila. Týden jsem cvičila, opalovala se, jedla zdravě, nepila, nekouřila, připravovala si humorné historky a vtipy, koupila si nový prádlo, neučila se, co jsem měla, ale četla si namísto toho knihy o kvantové fyzice, kterou zbožňuje a lítala po Praze a hledala zajímavé a adrenalinové vyhlídky.

V pátek v osm jsem byla dokonale připravená a nic. Kdybych se v 10 neozvala, nikam nejdem. Zatímco já se sedřela z kůže, on se den předtím ožral.

A celý tohle moje politováníhodné šílenství, narkóza dobyvatelského transu rychle nabyla ještě na mnohem patetičtějších obrátkách.

Řekla jsem mu, že se mi líbí, on mi řekl, že mám moc malý zadek a široká záda. Sex se mnou odmítl se slovy, že nechce aby se mezi námi cokoliv měnilo.

Pohostila jsem ho záplavou čokolády, vínem, ovocem a kdyby si ještě něco přál, jistě bych pro to bleskurychle odběhla do supermarketu. Přemlouvala jsem ho ať se mnou dá vanu, že mu umyju a namasíruju záda. Abych vlastní trapnost dokonale vygradovala, dala jsem mu pampelišku, ať si něco přeje, zatímco jsem si velice okatě přála, aby si přál mě.

A ještě nestihl ani nastoupit do autobusu, když mu pípla zpráva odemně vřele mu děkující za nádherný večer.

A tak, když zavřu oči, přemýšlím, jestli jsem mohla být v nějakém ohledu ještě o něco víc směšná.

Chlap je jedna z mála věcí, co získáš tak, že ji nechceš.


Cit v posteli je jen rozum na chmeli

9. dubna 2018 v 16:33 | Sebeláska taky laská |  Sexuální DE(p)RIVACE aneb jak roz(m)nožit množiny
Cit hledá lásku na dně sklenice,
rozum v baru třímá počítadlo.
Jenže s cílem vyhnout se logice,
mu jen nableju na prostěradlo.

Jestli prochází láska žaludkem,
končí s rozedněním v záchodě.
Jdem spolu sami a špatým úsudkem,
vstříc rozloučením ke svobodě.

Tak cit je absence rozumu,
co by ti řek, že je blbě,
když ti lejou vodku do rumu.

Já však jistě zaplácnu svou samotu
jako rumová víla na Tvym kokotu!

Abstinenční přízrak

3. dubna 2018 v 18:40 | Patologický alkoholog
Plna morální kocoviny nad tím, že pouhý dvojciferný počet vyprázdněných půllitrů vedl ke snížení mé orientační schopnosti způsobem, že se skákat šipky hlavou do podlahy zdál být jako docela dobrý nápad.
Ale já bych přeci neměla ztrácet svoje věci, neměla bych nekontrolovaně objednávat panákovou smršť ani na rande experimentovat se stavy vědomí, nevědomí a patrně i bezvědomí.

Dámy a pánové, představuji Vám Alkohol! Nevyléčitelnou nemoc, částečně dědičnou, částečně chytlavou. Démon Alkohol láká své konzumenty, že jim poodhalí tu roušku tajemství (neb jak je dobře známo, pravda je samosebou ukryta na samotném dně lahve od vodky), jenže pak Tě sváže a udusí.

Měla bych se zaobírat povinnostmi běžného života nadějné studentky, místo toho se už třetí den zmítám v deliriu a poznávám tenké hranice života a smrti.

Vše, co mi lákavá opilost nabízela, mi neúprosná kocovina s noblesou zasloužilého exekutora stejnak vzala.
Snadněji se odvážeš a seznámíš. Chlapi s vystřízlivěním z mého domu vybíhají tempem postřeleného maratonce.
Něco si užiješ, nový zážitky, ale kde mám vzpomínky?
Budeš se cítit líp. Úderem nulté promile? Ne, nebudeš! Mokrý hadr si na čelo člověk nedává prostě proto, že má pěkný den.

Když nemáš v životě hranice, snadno je překročíš. Podíváš se do nebe i do pekla, do záhrobí, do očistce, do porodnice či na záchytku, na výslunní diskotékové bohyně i do kůže oběti krvavého držkopádu, když se tu a tam zvedne chodník a dá ti přes hubu.

A když už jsem teď vyšla ze záhrobí, nezdá se realita vlastně jako tak špatný místo pro život.

Říká se, že alkohol zabíjí pomali, ale tak není kam spěchat..

To říkaj amatéři, ne alkoholici. Takových delírií přežiješ jen pár a stačí párkrát utýct hrobníkovi z lopaty a pekelníkům z trojzubců, abys věděl, že každá šance může být ta poslední a každé napití v podobě nevinně vyhlížejícího večírku taky.

A tak tohle je můj krok do neznáma. Čas objevovat krásy v stavech střízlivých, sílu vlastní vůle a říz už jenom v rázném "NE, děkuji, raději knihu.."
Doufám, že mě z toho otáčení hlavy z leva do prava nebude bolet za krkem. Ano, tolik lidí mi nabízí alkohol..

Tak ahoj! Jsem Bludička a jsem alkoholik.

~ Some women are lost in the fire, some women are built from it ~

Dopis pro klitoris

20. března 2018 v 2:24 | Vaginální chorobopis |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Kdyby přijel, mohl by mě ojet a odjet, říkám si.

A skutečně, někdo si nasazuje trenky s takovou panikou, značným zděšením a narůstajícím tikem, že si do jedné nohavice strčí nohy obě a nakonec mu z kalhot i tak čouhá cedulka, jiný si navíc dopřeje sprchu a někdo si chce potom ještě chvíli povídat.

Ale přijel Carrey s krabicí od pizzy a pizzou a povídal a povídal, až usnul. Což je těžká violance všech zásad mileneckého poměru, jehož golden rule zní: "Nepřespávat!", alespoň ne pokud to není omluvitelné z nějakých všeobecně přijímaných důvodů, jakýmižto může být kupříkladu stav blízký otravě alkoholem.

Samotnou mě to tak vykolejilo, že jsem po celou noc pro jistotu nezamhouřila oka, a nemusela tak nosit na svědomí, že jsme spolu spali v jedné posteli bez styku a chlastu. Ráno jsem ho s úlevou odprovodila ke dveřím, rozloučila se širokým zívnutím a šla konečně v klidu spát.

To je pocit zamilovanosti fakt pryč s prvním přespáním? Možná je sexuální touha, napětí a vášeň vlastně totéž. Nebo alespoň snadno zaměnitelná bublina, co časem praskne a zjistí se, že jeho penis zdaleka nebyl tak unikátní a moje vagína taky ne nenahraditelná, a že si jinak vlastně zas až tak moc nerozumíme.

Napadlo mě, že jsem se snad úplně z každého svého počínajícího vztahu snažila nějak šikovně vysoukat, nemaje validní důvod jen pochybný pocit nicotnosti a upřímné snahy se ze slova vztah neosypat. Ale nakonec jsem ukojila hlad té krvelačné stvůry uvnitř, lascivní bestie otevírající pysky, namísto čerstvého masa suchary..

Nope, not this time! Volám svýho dispečera a jdeme rovnou na věc. Tak to mám ráda, tak tomu rozumím. Hra, co má jednoduchá pravidla, ještě nemusí být vůbec zlá.
Odprovázím ho ke dveřím a loučím se širokým úsměvem.

Ale seriózně, tohle bylo naposled...
Dalšímu kdo přijde, hodím do kalhot už led!

"It's not true that I had nothing on. I had the radio on."
-Marilyn Monroe

Střípky do mozaiky

18. března 2018 v 4:56 | AVOID the VOID |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Ne všichni jsme stvořeni pro monogamii, nejsem kvůli tomu horším člověkem. Možná mi je, a tím zároveň i všem zúčastněným chlapům, polyandrie předurčená. A já se tím můžu buďto trápit a odpírat si pocit vlastní důstojnosti vždy, když k tomu dojde, nebo to prostě přijmu, smířím se s tím a naučím se s nimi žít.

A tak žiju život, který chci, aby byl normální. Prostě chodit do práce a do školy a být silná vyrovnaná singl žena, která si jen občas zajde na večírek. Problém je, že jeden večírek nikdy není jeden večírek a vše má mnohem dalekosáhlejší dohru.

Jdu tedy na rande se svým oblíbeným Carreym, ale protože jsme dospělí a ne děti, nejdeme do zoo ani na matějskou, ale na víno a pak na další tři a než se naděju, exuju long islandy v Harleys a lítám dolů z pódia, jak hruška z maringotky, která se vždy statečně posbírá a zkusí to na těch podpatkách znova a znova, jako blázen nedbaje vlastních modřin, co ho drží při zemi už snad jen samotná gravitace. Ale tak důstojnost je přežitek střízlivích.

Pak tancujeme na stole v random nonstopu, abychom nemuseli přijít k němu jinak než úplně pod obraz a všechny nadcházející události tak přirozeně hodit jen na špatný úsudek a přemíru alkoholu v krvi, mozku, žaludku i žaludu. Držíte se pevně za ruce, hladíte se po zádech, po vlasech, čicháte k sobě. Říkáte mu, že vás vzrušuje vůně testosteronu srčící mu z pórů, že je vaším vizualizovaným pornem, říkáte, že hezky líbá. Křičí u toho jako Tarzan prodírající se džunglí pronásledující kance nebo šílený kanibal právě se chystající ukousnout své oběti nohu.

Realita s rozedněním je zcela jiná. Dopadá na vás nesnesitelná tíha svědomí, nesnesitelná lehkost vlastních peněženek a podivné flashbacky na podivné hlášky, za které byste se nejradši na místě zprovodila ze světa. Ale tuhle hru už znám a vím jak se hraje. Existuje mnoho podob, ale v podstatě jediné pravidlo: Vzbuďte se co nejdřív a vypadněte!

A tak si pakuju těch svejch šest a zabouchávám za sebou dveře, to je to oč tu běží, když se se mnou po ránu celý svět točí.
Cítím se, jak kdybych právě vylezla z popelnice, jen co v kvapu opouštím jeho byt do smutné šedé reality všedního dne, plna morální kocoviny a bezradnosti nad tím, jak tu tíhu série špatných rozhodnutí ustojím.

Cloumají se mnou nevysvětlitelné sympatie vůči muži z předchozí noci, což je vtipný, protože vlastně vůbec není můj typ. Černé vlasy, začínající kouty, hnědé oči, hubená, dobře oblečená postava. Nic z toho není pro mě. Jenže jeho úsměv je asi nějaký kouzelnický trik, protože pak všichni ostatní zmizí. A já mám oči jenom pro ty oči, které pod mým pohledem vždy tikají ze strany na stranu.

Celkem se bojím toho, jak si zas maluju vzdušný zámky na růžových obláčcích. Vidím, jak spolu běháme po Time Square, jak rozjíždíme podnikání, výraz svého táty, když do Prahy přijede celá jeho moravská komunita, a já si zvykám na nový příjmení.

Nechápu, odkud se tahle pitomá ženská vlastnost bere, ale musím ji udusat v samotném prvopočátku, musím zůstat při vědomí, musím žít v realtiě a vědět, že z toho nic dobrého nekouká. Totiž nechci vztah. Nechci náhodná milenecká setkání. Nevím, co chci, ale ať už je to to či ono, je to vždycky špatně. Jeden z mnoha schizofrenních projevů ženského nitra.

A tak nezbývá než zapomenout! Přebít poslední zážitek zážitkem novým! Léty prověřený klíč k úspěchu všech neuvázaných jedinců. Volám svýmu sedmičkovýmu bavoráku, meju vanu, stelu postel.

Přicupitá týpek chůzí gorily, co má něco velkého mezi nohama a musí tak vystřelovat končetinami do stran co nejdále od sebe jak je to jen možné. Svírá v ruce flašku šampaňského a směje se na mě od ucha k uchu.
Dobrá, v téhle náruči na/za pár hodin zapomenu..

Slova která žena nikdy nechce slyšet u sexu:
"Zlato! Jsem doma!"

Kam dál