Narozeninový koláč

13. prosince 2013 v 2:20 | Já a já |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Jsem bludička a bloudím si světem. U ničeho nevydržím dlouho, ačkoli nechápu, čím to je, jelikož mnou určitě ne.
Mám dnes narozeniny a s nimi i všeho až pokrk.

Možná jsem přecitlivělá, možná nevyspělá a možná psychopat se sociofobními sklony. Ať už je to tak či tak, nevím, koho přesně by potěšilo narozeninové překvapení v podobě strávením večeru v hospodě pospolu s přítelovými studentkami.

Nevim, jestli s nima chce bejt v hospodě, tak ať doprdele je. Nikdo mu v tom nebrání, kromě jeho svědomí, očividně.

Nevidím důvod proč bych u toho měla být také a sledovat jak můj přítel koketuje se 14-tiletými slečnami. To bych se radši zahrabala, a to i na svoje narozeniny. Své nenadšení nedávám nijak výrazně najevo, jen přítel se stále diví, co se mi jako zase stalo... Co asi? Přemejšlejte chlapi sakra někdy aspoň trochu? Máte v hlavě někdy něco jinýho než sami sebe? Teď chrápe vedle mě. Je to otravný a já to snáším, nevím proč. S čímž zároveň ani nechápu, proč nás oba snáší můj spolubydlící. Chrápání není jen tak, tohle je na úrovni regulérní vrtačky, co se intenzity a decibelů týče.

Proč s ním sem, ptáte se?

To je dobrá otázka.

Nevím.

Možná jsem svou asocialitu dopracovala do takové míry, že si už ani s nikým nejsem schopna nic říct a namísto toho si píšu blog. Zralé na psychiatra, já vím. Však já se tam taky brzy vypravím, aby mi dali nějaký ty kouzelný lentilky a svět byl rázem barevnější.

Musím říct, je to docela opruz být v mý kůži. Mám moc ráda své rodiče, u kterých nebydlím. Bydlím sama, se spolubydlícím, se kterým jsme nejradši, když se navzájem nejlépe vůbec nevidíme a s přítelem, který ke mně chodí chrápat, protože to má blíž do školy. Přemýšlím, že se odstěhuju někam do podzemí, kde budu mít svoji noru a nikdo mě tam nenajde. Také přemýšlím, že se odstěhuji na kolej, trošičku se socializovat. Jen se bojím, že mi z toho hrábne.

Jsem totiž neskutečně společenská osoba, jediným problémem je, že kolem sebe nemůžu vůbec nikoho vystát.
Mám hrozný pocit samoty, když si s nikým nepovídám, zároveň nevím, s kým bych si měla povídat, a už vůbec nevím, co bych si s kým jako měla co říkat. A alkohol skutečně není dobrá medicína k dlouhodobému užívání. Bože ten chrápe. Nesnášim svůj život. Musim vymyslet, co s tím udělám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ea Ea | 27. února 2016 v 17:22 | Reagovat

To je mi líto, že se cítíš takhle. Přeju ti, aby sis našla nějakou osobu, o kterou by ses mohla opřít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama