Říjen 2014

A ještě rak

21. října 2014 v 10:22
Upíjím se opilostí, piju, protože co jiného mi už zbývá. Jsem rozbitý robot, virem poškozený software, padlý pěšák společenských konvencí.
To, co dělám, nemá význam, ale to už je život. Sebesabozáž jako jistá forma sebevraždy, těžký alkoholismus s předem odhaleným koncem přikurtovaným na lůžko Bohnické léčebny. Možná jsem ze sebe tak dlouho chtěla mít někoho jiného, až už se více nepoznávám. Hledím na sebe z bezpečné vzdálenosti všudypřítomné melancholie cizíma očima Cynisty, podlitýma slzami ničím nefalšovaného sebevysmívajícího se smíchu nad vlastní bezmocí.
A útěk už utekl.

Přemýšlím, že už musím něco seriózně změnit. Přetvářka sobě samé je velkou fanynkou osobnostních bipolarit. A zrhuba tam už končí sranda.

Nic mi nepomůže víc, než změna prostředí, změna denního režimu, změna činností, změna lidí, změna přítele.
Kdybych měla koule, poslala bych většinu lidí z mýho života do háje, včetně mého přítele. Přestala bych pít. Zní to jako společenská harakiri, ale časem bych si ten prázdnej ranec vlastního života něčím vyplnila a potenciálně by jeho obsah měl větši hodnotu než teď.

Moje promiskuitní úchylka se znovu hlásí ke slovu, poslední dobou čím dál častěji. Ta úchylka je netvor, zrůda. Nutí mě vzdát se kontroly a svěřit ji do rukou..bůh ví čemu vlastně. Chtíči? Není to chtíč, je to pěkně zvrácenej psychouš.