Chcete změnit názor?

16. srpna 2016 v 0:16 | Samička |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Dnes mě vyhodili z práce. Myslím si o nich, že jsou banda buzerantů, co mezi sebou nestrpí ženskou, ale jen slušně poděkuju za spolupráci, podám ruku a odcházím. Keep it professional.

Často jsem si v práci představovala, jaké by to asi bylo, začít se z ničeho nic chovat naprosto nesvéprávně, rozhazovat tučné šanony papírů kolem sebe, křičet na celé kolo, vytahat šéfa za nos, utéct a už nikdy se neukázat. Teď mě skutečně mrzí, že jsem to neudělala. Snad všichni zaměstnanci umí opravit rozbitou aplikaci, ale nejeví žádnou známku normální lidské empatie. Nejspíš bych si byla bývala skutečně užila zmatený pohled šéfa a všech ostatních, kteří by jen zůstali sedět a bez hlásky sledovali, jak jim před očima rozbíjím kávovar.

Ale nejsem zoufalá. Byla jsem ve vinárně na skleničku na dvě na uklidnění, počkala si do zavíračky a nechala si zaplatit 3000 za to, že mě barman může vylízat.

To víte, že bych to normálně neudělala, ani bych si nezvládla o to říct. Panáček doma manželku a dvě děti mi ji líže a ještě za to zaplatí. Ale mě tak nějak bylo všechno v tu chvíli jedno, dokonce i to, že mám krámy. Musím se přiznat, že jakmile zvedl hlavu, vypadal trochu jak psychopatický masový vrah a já jsem asi taky nějaký druh sociopata, jelikož jsem v tu chvíli jen přemýšlela, jestli mu to chutná nebo ne.

Když jsem se udělala, šla jsem vzbudit svého kamaráda, který spal vedle na stole. "Pojď, už zavírají" zatřásla jsem s ním a jemu ani nepřišlo divné, že se probudil do zhasnutého a zamčeného podniku. Neměl nejmenší ponětí, co se zrovna odehrálo. Měl ještě nějaké tendence něco platit, než jsem mu vysvětlila, že my rozhodně nic platit nemusíme. Došli jsme na náměstí, kde už nějaký čas čekal můj přítel s kytkou a bonbonierou, jelikož jsem měla svátek.

Všichni tři jsme jeli ke mně, kamarád přespal na gauči a zaspal do práce, ostatně posledně, když u mě spal, zase zaspal na pracák. A já v tu chvíli pocítila hřejivý pocit peněž v kapse a blaženost, že zítra už konečně nikam vstávat nemusím. Myslím, že jsem se s vyhazovem v práci poprala více než statečně.

O příběhu, který mi mnoho z Vás nejspíš nebude věřit, se nikdo nedozví. Psát o tom mi odlehčí na srdci a jedinou stopou, kterou jsem zanechala, je mé DNA v podobě biologického odpadu, když jsem nekoordinovaně odhazovala svoji vložku kamsi pod bar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 16. srpna 2016 v 8:37 | Reagovat

Tak si říkám, že ten barman musí být ale nešťastný....anebo ty jsi ohromná kočka:-)

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 16. srpna 2016 v 10:37 | Reagovat

Měla jsi jim to tam rozmlátit, ale většina lidí to vážně neudělá. Navíc, bys jim tam musela platit škody. Myslím, že lidi, kteří umí spravovat aplikace na tom s emoční inteligencí nebudou nejlíp :D
K tomu baru se vyjadřovat nebudu, ale jsi dospělá a asi velká kočka, když mu nevadilo, že máš menstruaci. Nebo si toho ani nevšiml ;)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 16:55 | Reagovat

Těžko uvěřitelné ... Ale že mne mluví závist, že mi to nikdo nenabídl 😀😂😁

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama