Srpen 2017

Bůh Latexu

8. srpna 2017 v 4:39 | Ateistka |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Myslím, že by ze mě byl dobrý programátor. Fakt škoda, že jsem analfabet.

Sama pro sebe si musím celou kauzu uzavřít s tím, že jsem pro něj až žalostně hloupá. Neklapalo by to.

Sice jsem vždy chtěla partnera, který by byl chytřejší než já, ale nikdy jsem ho neměla asi jednoduše proto, že to celé bylo k nevydržení.

Já:"Čau, co děláš?"
O:"Právě hraju poker a snažím se na to napsat nějakej genetickej algoritmus."

Jasně, genetický algoritmy jsou pekelně sexy, ale to asi proto, že mám jen matné povědomí o tom, co to vlastně je. Vsadím se, že kdybych seděla před monitorem počítače a pozorovala svůj genetický algoritmus jak chrlí jednu nulu s jedničkama za druhou, asi by mi už tak sexy nepřipadal.

Nemyslím si o sobě, že bych snad byla nějak vyjímečně hloupá, to ne. Ale připadá mi, že se inteligence dnešní doby měří schopností zacházet s počítačem. A v tom zase vyjímečně hloupá jsem. Uvízla jsem někde na levelu Microsoft Office, což ze mě chtě-nechtě prostě dělá virtuálního imbecila.

Samozřejmě se patřičně bojím jeho odsouzení a přiřazení mi Hashtagu #dalsihloupablondyna v nějakém tom jeho #velmisexyalgoritmu. A tak se snažím celou záležitost nějak elegantně zakamuflovat.

O:"To je děsně easy, pusť si Latex."
"Latex?" zopakovala jsem s notnou dávkou slabomyslnosti, zatímco jsem přemýšlela, kolik problémů už fetish asi vyřešil. Možná, že mnoho.
"Počkej, já Ti to udělám. Máš TeamViewer?"
"Samozřejmě, ale teď zrovna nemůžu" zalhala jsem zbaběle.
"Co děláš?"
Zmocnila se mě panika. Co bych tak asi mohla dělat? Rychle, něco zajímavého alespoň na úrovni jeho genetického algoritmu!
"Koukám na dokument o tučňácích." Proč? To se mě nikdo neptejte.
"To je roztomilý. Jakej?" Sakra. Odkdy ho zajímá cokoliv, co oplývá nižší dávkou intelektu než on sám? A existuje vůbec nějaký dokument o tučňácích? Doprdele.

Jak dlouho lze předstírat, že jsme někým, kým nejsme, jenom proto, že chceme být s někým, kdo chce, abychom byli?

Kolik EX je potřeba na dobrý SEX?

7. srpna 2017 v 19:44 | Frigidní AlkoHolka |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Dopíjím druhou flašku vína. Myslím, že tomu tak je, neboť se jedná o relativně levnou a dostupnou medicínu proti myšLenkám.

Ne, nemám nic proti myším nebo Lenkám, myším, co se jmenují Lenka, dokonce ani Lenkám, co jsou už trošičku šedivé. Akutně se snažím paralyzovat tu část mozkových buněk mé skromné existence, která se s neskrývaným potěšením sebemrskačsky vrtá v panoptiku mého sexuálního života způsobem, který nápadně připomíná moji matku.

Přehlídka voskových (nebo snad gumových) figurín, které se jako naleštěné trofeje vyjímají na imaginární poličce mé mozkové pracovny, jakoby náhle zošklivěla. Jakoby je moje nedělní nálada sebepochlebováčka snad svlékla z jejich dobře padnoucích obleků, na tváře nakreslila oplzlé výrazy a ruce zkroutila do neslušných, k aktu vyzývajících gest.

A tak naplněná (spermatem, vínem, procitnutím?) vidím jen svou osobní, nepříliš skrovnou uličku hanby, hromadu penisů nejrůznějších velikostí plazoucí se po zemi zoufale žadonící o přídavek. Scénu s penisy usazenými do školních lavic, rychle se tyčící do výšek doufajíce ve vyvolání a Mistress-vychovatelku s rákoskou.
Všichni společně pracují na vyřešení matematické rovnice sexuálních partnerů.
Škoda, že když jim začnou jít počty, přestanou se hlásit.

Vzpomínám si, že jsem ještě nedávno měla konkrétní ambice jednou odejít z tohoto světa s jejím jednoznačným řešením přinejmenším rozumného intervalu. Bývaly i doby, kdy jsem své panenské jablíčko chtěla věnovat svému manželovi, což bylo vlastně dost dobře neproveditelné, protože mi v té době mohlo být asi 12 a žádný manžel na obzoru zrovna nebyl.

Na dně druhé flašky mě přepadlo nepříjemné tušení, že je celá ta záležitost se sexem teda pěkně nefér. Na jedné straně máte penis, do kterého je-li nahodilým způsobem trochu šťoucháno, stříká. A pak máte nás, bytosti smyslně citlivé, které nebudou stříkat jen tak z rozmaru, protože náhodou zrovna nemají na práci nic lepšího než si znečišťovat sedačku. Teprve po romantické večeři, svíčkách, předehře, stimulaci a několikaminutových zásunech v alespoň takové intenzitě, která nasvědčuje tomu, že je protějšek stále naživu, roztajeme.

Úsměvné jsou pak případy, kdy Vám po sexu muž, namísto toho, aby Vám pomohl se obléci, když Vás taky svlíknul,žejo, začne promlouvat do duše: "Doufám, že svý pocity dokážeš udržet na uzdě, že se do mě nezamiluješ."
Ne, myslím, že těch 7 vteřin nějak výrazněji nezměnilo můj pohled na život, ale dík.

A jak to máte vy? Stalo se Vám někdy něco podobného? A dokážete své city udržet po sexu na uzdě?

Postelové radovánky, panečku to je gentleman!

2. srpna 2017 v 16:50 | Vagína |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Vajíčko na podlaze, obal od jogurtu v lednici, svévolně se topící umělá řasa v umyvadle blokuje odtok a sváteční ubrousky s vánoční tématikou už několik dní zastupují roli role toaletního papíru.

Půst v podobě instantní rajské, několik prázdných flašek Bohemky, kterým se nepodařilo dostat do koše a všudypřítomný pach zkažených potravin. Kondom s jahodovou příchutí se vesele lepí na zrcadlo v předsíni s horlivostí, jakou jsem se včera lepila já k jeho nositeli. Nositelův úd byl však přirozeně příliš robustní a statný, a to se to pak špatně prokrvuje, nasazuje a šuká. A tak mojí hypochondrii, která chtěla po pikniku v přírodě jen prohlédnout od encefalitidy, ještě navíc přibyl strach z STD.

dvopromilová bezstarostnost na sebe byla schopná vzít asi takovou míru zodpovědnosti, která spočívala v udýchaně zahýkané větě: " Hlavně se udělej ven. Vzdych."
"Neboj, nejsem ještě ani trošičku blízko." Pak se zachvěl, strnul a zezelenal.
A tak jsme se po milování, namísto abychom upadali do stavů slastného bezvědomí, krčili na všech čtyřech a hráli si na Sherlocka Holmese a doktora Watsona hledající ejakulát.

Pak mi ještě řekl, že přeci musím vědět, jestli ze mě něco nevyteklo a tvářil se u toho jako pán tvorstva, pro nějž nejsem dostatečně dobrou ženou, když ani dost neznám svoje tělo. A já se cítila jako potrubí, do kterého nalil něco, co teď snad chce vrátit a já to ztratila. Když mi pak navrhnul ať si seženu takovej ten prášek, zatoužila jsem po tom ho zničit. Což možná vycítil, protože se se značným kvapem začal soukat do trenek a předváděl u toho takové to srandovní skákání po jedné noze. Takové to skákání, co vždy vede ke dveřím a jehož urgenci se pokusíte jen chabě objasnit nějakou slamobyslnou výmluvou o tom, jak jste zrovna včera sestře slíbili, že jí pohldáte děti nebo vyměníte žárovku.

Takových směšných výmluv je celá řada, od těch uvěřitelných, po kterých samou nedočkavostí stepujete před telefonem a přesvědčujete ho, aby zavibroval, až po ty neskutečně pitomé, jako že už musí jít do Srbska posekat trávu.

A já se slyším, jak říkám: " Jasně, taková tráva se musí sekat.", zatímco se bavím představou, jak vychovávám srbská dvojčata.

A tak kdybych mohla změnit svůj život, narodila bych se jako chlap.
Někdo by mi uvařil, uklidil, udělal a já bych pak prostě šla sekat trávu.