Leden 2018

Mé Tinder lásky

12. ledna 2018 v 4:28 | Proč je ženským při sexu zima? Protože leží pod nulou |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Pakliže mi jde něco opravdu skvěle, je to schopnost rychle zapomínat, a o to rychleji se znovu zamilovávat. Nacházet si neustále nové impulsy a píchat si je jako injekce štěstí přímo do žil. Polykat je jako ampulky životní energie, která vás nutí posouvat se vpřed tak rychle, aby nezbyl čas ohlížet se za tím, co necháváte za sebou.

Sedím na místě spolujezdce a řítím se na cestě svým životem závratnou rychlostí do neznáma. Jsem stopařka. Stojím u krajnice a vyhlížím někoho, kdo by se ubíral podobným směrem, abych se s ním ten životní úsek svezla, zkrátila si cestu a především, nebyla na ní sama.

A tak na Tinderu rozhazuji palce nahoru všemi směry, a čekám až mi zastaví někdo, kdo pojede tím mým.
Už dlouho se bojím podívat pravdě zpříma do očí a přiznat si, že je na čase naučit se řídit. Uvědomila jsem si to, když mě můj vysněný atlet vykopl z vyhřívané sedačky svého bavoráku na nejbližší zastávce a s tím jeho laskavým nonšalantním úsměvem mi koupil jízdenku na autobus.

Zůstala jsem stát s pusou otevřenou dokořán, jako bych se právě chystala spolknout vlastní mobil a přemýšlela, jak někdo tak mladý může takovým málem říct tak moc.

A pak mi to došlo. On byl úplně jiná liga. Měl moc nad svým vlastním životem, vědění proč dělá věci, které dělá a odvahu postavit se lidem, kteří mu říkali, co by dělat měl.

A tak když jsem mu říkala, že studuji obor, který mě nechává ledově chladnou, primárně proto, že se mý rodiče domnívají, že je to dobrý nápad, viděla jsem rozpaky, do kterých jsem ho uvedla a ta muka, jak moc chtěl říci, co si myslí, ale neřekl, protože mu to jeho gentlemanství nedovolilo. A tak jsem ještě chvíli něco nezáživně blebtala o svým životě včetně přesného výčtu všeho, co jsem daný den snědla, než mě neodvezl na zastávku, nezamával a mě nebylo nad slunce jasné, že tohohle už nikdy neuvidím.

A jak jsem tak na druhý den spočinula v náručí nějakého ortopeda, na jehož bílé košili jsem pospolu se svoji slzičkou uroněnou nad ztrátou něčeho, co jsem nikdy ani neměla, zanechala i dobrých pár gramů své řasenky, napadlo mě, že bych s těží nacházela dobrý důvod k tomu, proč mít v náručí ortopeda hlavu namísto kolene.

On si patrně musel myslet, že k tomu ovšem dobrý důvod mám, protože ji hladil s takovou důkladností, že jsem si byla jistá, že mu na jeho černých kalhotech navíc zanechám celou pokožku své hlavy a půjdu domů jako Voldemort.

A tak zatímco jsme po probděné noci po sobě uklízeli bordel v čajovně, do které jsme se dostali bůhvíjak, a on pěl ódy na mou osobu, řekla jsem mu, že mě to mrzí, ale že se vidíme naposledy. A kdežto on spěchaje za svými pacienty vůbec netušil proč, já už dobře věděla, že jsem prostě jiná liga.

A tak bychom na sobě měli všichni tvrdě makat, abychom si mohli dovolit balit atlety namísto jejich ortopedů...Protože

You attract what you are, not what you want. If you want great, be great.

Nitrozpyt nadané feministky

6. ledna 2018 v 7:12 | Slibuju, že nebudu
Její první kluk byl svalovec. Byl vším, co od vztahu tehdy očekávala - tedy svaly. Ráda je překreslovala při hodinách dějepisu ze svého foťáku do sešitu. A když se viděli, svlékla ho a fotila. Musela na fotku dostat jeho nabušený bicák, pekáč buchet, pulzující penis a spalující pohled, aby se na druhý den mohla pochlubit spolužačkám ve škole, a dokázat tak všem svůj životní potenciál.

Byl to pěkný vztah, na údržbu nenáročný. A tak chvíli trvalo, než našeho svalovce nahradil boháč, ale sexy, takže sexy-boháč. Životnost tohoto vztahu byla nicméně s naprostou přesností vyčíslena sumou na jeho bankovním účtu, z jehož poslední stovky mu u Vietnamce koupila kopačky.

Když pak chodívala na třídní srazy, teda dýchánky kultu mateřství, už se nemohla chlubit ani cizími svaly, ani cizími penězi, pila špatné pivo, pomrkávala na lokálního barmana, kterému vlastní děti sežrali vlasy a poslouchala:

"Kdyby mě teď nepožádal o ruku, tak bych ho teda už fakt nechala."
"Tédá, holky, to se máte, že můžete chodit ven…Ten můj si přeje, abych byla doma. No já to pro něj udělám, já jen chci, aby byl šťastnéj."
"No on si musí normálně myslet, že máme tu podlahu asi kouzelnou."
"..A on hraje tanky!.." "… snědl 4 chleby.." "Já na svýho Vilouška nemůžu říct křivýho slova, teď ho povýšili."

"A co ty? Co pan R? Kdy bude svatba?" Ptají se hned z vostra namísto třeba toho, jak se máte. Zaprvý proto, že to nikoho nezajímá a za druhé proto, že se samosebou máte jednoduše přesně podle toho, kdy bude svatba.

"Nikdy, vyskočil z okna."
"Týjo a je mrtvej?"
"Ne. Bydlí v Amstru pod stanem a hulí trávu." za což ho ovšem autorka článku upřímně obdivuje, neboť ona sama se bojí i lidí v tramvaji.
Na celou dlouhou vteřinu se rozhostilo naprosté ticho, které nakonec přerušila spolužačka K, jež se začala rozčilovat, že se její chlap málo nebo nedostatečně rozčiluje, a že se už nezvládá rozčilovat za oba.

A tak naší milou postavičku tohoto příběhu nenapadlo nic jiného, než že na předchozí lásky, jinak než dvou gramovým brkem ubaleným pod stanem, zapomene v náručí lásek nových. Teda zejména proto, aby se na dýcháncích kultu mateřství také uměla adekvátně zapojit.

A tak si našla nového podnikatele, který nakonec vůbec nepodnikal a podnikání měl jen jako položku na seznamu 'To do before you die'. Domníval se, že vše zachrání správná komunikace, což by samo o sobě možná znělo v celku rozumně, i když upřímně nechápala, co se to vlastně furt snaží zachraňovat na samotném počátku jejich vztahu. Občas dokonce sama sebe přistihla u toho, jak zoufale doufá, že si jí s někým nespletl. Naneštěstí však v jeho podání byla komunikace monolog, ve kterém hodiny monotónně promlouval, jako rozbitý profesor občanské nauky.
Podstatné ovšem bylo, že měl místo penisu sloní chobot, a tak se ze sexu stala atrakce, za kterou by člověk platil nebo dokonce poslouchal.

Často se tak vnitřně smávala skutečnosti, jak se v pravidelných intervalech tří let vymění jedna debilní preference za druhou, konkrétně pak v pořadí SVALY - PRACHY - SEX, 9 let v prdeli.

Tušila ale, že život je víc než to. Zatoužila po někom, kdo by eliminoval slabomyslnost, při komentování jejích životních postřehů, na minimum. Po někom, kdo by se spolu s ní s chutí zasmál nadšenému turistovi z Filipín obdivně tleskajícímu semaforu, když naskočí zelená. Někoho, kdo by neshořel na popel, kdyby spolu nedejbože šli do kostela, na pohřeb nebo kremaci.

Zkrátka a dobře někoho, kdo by měl svaly, prachy, vysokou školu a víru v Boha, přitom byl hezký, chytrý, sexuálně nadaný, vtipný, akční, sečtělý, měl řidičák, uměl anglicky a ve svém volném čase by vařil, uklízel a pral. Jenže chlap, jak všechny víme, zvládá jen jednu věc (najednou), a když tak ke každému z požadavků přiřadíme číselnou hodnotu 3, musela by hrdinka našeho příběhu žít dalších 45 let. A to nevěděla, jestli se jí chce. A jestli by jí ještě někdo chtěl. A tohle ještě někdo četl.

Usoudila proto, že sečtělého taxikáře, věřícího kuchaře a vtipného angličtináře si najde, i když bude stará a oni budou dědci, a že teď je čas na atleta, co vypadá na fotkách hezky, i když neumí fotit.

Ne, není povrchní, jen ví, co chce. No a takhle dopadne každá žena, která ví, co chce. Nevíme snad, že naše poslání je nevědět vůbec nic ohledně toho co chceme, ale nedat pokoj, dokud to nedostaneme?

Což možná nemusí být nutně pravda, ale ponaučení na závěr prostě patří.

Ženy nikdy nežádají chlapa o ruku, protože když si kleknou, chlap začne rozepínat kalhoty