Nitrozpyt nadané feministky

6. ledna 2018 v 7:12 | Slibuju, že nebudu
Její první kluk byl svalovec. Byl vším, co od vztahu tehdy očekávala - tedy svaly. Ráda je překreslovala při hodinách dějepisu ze svého foťáku do sešitu. A když se viděli, svlékla ho a fotila. Musela na fotku dostat jeho nabušený bicák, pekáč buchet, pulzující penis a spalující pohled, aby se na druhý den mohla pochlubit spolužačkám ve škole, a dokázat tak všem svůj životní potenciál.

Byl to pěkný vztah, na údržbu nenáročný. A tak chvíli trvalo, než našeho svalovce nahradil boháč, ale sexy, takže sexy-boháč. Životnost tohoto vztahu byla nicméně s naprostou přesností vyčíslena sumou na jeho bankovním účtu, z jehož poslední stovky mu u Vietnamce koupila kopačky.

Když pak chodívala na třídní srazy, teda dýchánky kultu mateřství, už se nemohla chlubit ani cizími svaly, ani cizími penězi, pila špatné pivo, pomrkávala na lokálního barmana, kterému vlastní děti sežrali vlasy a poslouchala:

"Kdyby mě teď nepožádal o ruku, tak bych ho teda už fakt nechala."
"Tédá, holky, to se máte, že můžete chodit ven…Ten můj si přeje, abych byla doma. No já to pro něj udělám, já jen chci, aby byl šťastnéj."
"No on si musí normálně myslet, že máme tu podlahu asi kouzelnou."
"..A on hraje tanky!.." "… snědl 4 chleby.." "Já na svýho Vilouška nemůžu říct křivýho slova, teď ho povýšili."

"A co ty? Co pan R? Kdy bude svatba?" Ptají se hned z vostra namísto třeba toho, jak se máte. Zaprvý proto, že to nikoho nezajímá a za druhé proto, že se samosebou máte jednoduše přesně podle toho, kdy bude svatba.

"Nikdy, vyskočil z okna."
"Týjo a je mrtvej?"
"Ne. Bydlí v Amstru pod stanem a hulí trávu." za což ho ovšem autorka článku upřímně obdivuje, neboť ona sama se bojí i lidí v tramvaji.
Na celou dlouhou vteřinu se rozhostilo naprosté ticho, které nakonec přerušila spolužačka K, jež se začala rozčilovat, že se její chlap málo nebo nedostatečně rozčiluje, a že se už nezvládá rozčilovat za oba.

A tak naší milou postavičku tohoto příběhu nenapadlo nic jiného, než že na předchozí lásky, jinak než dvou gramovým brkem ubaleným pod stanem, zapomene v náručí lásek nových. Teda zejména proto, aby se na dýcháncích kultu mateřství také uměla adekvátně zapojit.

A tak si našla nového podnikatele, který nakonec vůbec nepodnikal a podnikání měl jen jako položku na seznamu 'To do before you die'. Domníval se, že vše zachrání správná komunikace, což by samo o sobě možná znělo v celku rozumně, i když upřímně nechápala, co se to vlastně furt snaží zachraňovat na samotném počátku jejich vztahu. Občas dokonce sama sebe přistihla u toho, jak zoufale doufá, že si jí s někým nespletl. Naneštěstí však v jeho podání byla komunikace monolog, ve kterém hodiny monotónně promlouval, jako rozbitý profesor občanské nauky.
Podstatné ovšem bylo, že měl místo penisu sloní chobot, a tak se ze sexu stala atrakce, za kterou by člověk platil nebo dokonce poslouchal.

Často se tak vnitřně smávala skutečnosti, jak se v pravidelných intervalech tří let vymění jedna debilní preference za druhou, konkrétně pak v pořadí SVALY - PRACHY - SEX, 9 let v prdeli.

Tušila ale, že život je víc než to. Zatoužila po někom, kdo by eliminoval slabomyslnost, při komentování jejích životních postřehů, na minimum. Po někom, kdo by se spolu s ní s chutí zasmál nadšenému turistovi z Filipín obdivně tleskajícímu semaforu, když naskočí zelená. Někoho, kdo by neshořel na popel, kdyby spolu nedejbože šli do kostela, na pohřeb nebo kremaci.

Zkrátka a dobře někoho, kdo by měl svaly, prachy, vysokou školu a víru v Boha, přitom byl hezký, chytrý, sexuálně nadaný, vtipný, akční, sečtělý, měl řidičák, uměl anglicky a ve svém volném čase by vařil, uklízel a pral. Jenže chlap, jak všechny víme, zvládá jen jednu věc (najednou), a když tak ke každému z požadavků přiřadíme číselnou hodnotu 3, musela by hrdinka našeho příběhu žít dalších 45 let. A to nevěděla, jestli se jí chce. A jestli by jí ještě někdo chtěl. A tohle ještě někdo četl.

Usoudila proto, že sečtělého taxikáře, věřícího kuchaře a vtipného angličtináře si najde, i když bude stará a oni budou dědci, a že teď je čas na atleta, co vypadá na fotkách hezky, i když neumí fotit.

Ne, není povrchní, jen ví, co chce. No a takhle dopadne každá žena, která ví, co chce. Nevíme snad, že naše poslání je nevědět vůbec nic ohledně toho co chceme, ale nedat pokoj, dokud to nedostaneme?

Což možná nemusí být nutně pravda, ale ponaučení na závěr prostě patří.

Ženy nikdy nežádají chlapa o ruku, protože když si kleknou, chlap začne rozepínat kalhoty
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Weiler Weiler | Web | 12. ledna 2018 v 8:27 | Reagovat

Když ale překousne všechny požadavky postupně, tak by je snad překousne i naráz u rozličných nositelů, ne? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama