Únor 2018

Jak nežít svůj život

5. února 2018 v 14:58 | Hang_(over)_man |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Au. Tak mozek se ještě nevrátil a tělo trpí. Prohmatává si bolístky předešlých nocí, prohlíží si zkázu způsobenou v domě, počítá vyprázdněné flašky. Suma sumárum vydařený rande.

To se takhle seznámíte s nějakým pomateným týpkem v noční tramvaji a můžete s ním jet třeba na Háje, protože tam nikdo z vás nebydlí. Co by to taky bylo za večírek, kdybyste neprochlastala svý poslední prachy a nemohla tak okrást pokladní u Alberta o korunu? Nestihnete se naučit na zkoušku, nastydnete.

Jasně, tak toho potřebujete ještě někdy vidět, napadne vás totiž, jestli nemáte problém.

Ale jak snadné je se znovuzamilovat?

Těžké. Nemožné. Máte v posteli několik dní slibného člověka, ale jediné, co vám po něm zbyde je všudypřítomná vůně pracího prášku.

A tak jdete na radne s touhle vaší opilou verzí Jima Carreyho, abyste si pofoukala jednu bolístku, omluvila diletace v čase a trhliny do světa, ale po večeři se poserete, a pak ho taháte do nonstopu na výplach žaludku vodkou. Doprovodíte ho domů, protože je na káry. Jasně, máte problém.

No a když jdete na káry domů vy, potkáte na ulici odstavený BMW na blikačkách. Ne, nebyl důvod, proč byste mu měla věnovat pozornost, ale přecijen, je to nová řada a bliká a vy jste se právě znovuzamilovala!

Jdete se zeptat, jak můžete pomoci. Můžete, vypila jste půl flašky vodky. Týpek na vás rozpačitě kouká, zatímco vy mu koukáte na motor, a trvá si na svém, že mu nijak nepomůžete. Chyba! Jste neohroženě opilá, jistě mu uvaříte čaj jen co zacouvá do vaší garáže!

No skvělý rande, škoda už jen, že vyvrcholilo s někým jiným. Ale je ten postorgasmický pocit fakt nějaký jiný, když je to s majitelem někoho, koho skutečně milujete!

Write when drunk. Edit when sober. Marketing is the hangover.
-A. Sanghi

Neztrácej naději, chlastej častěji!

3. února 2018 v 19:58 | Tvoje ztráty a nálezy |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Problém opilého člověka je, že ztrácí ponětí o tom, kým byl než se opil. Problém střízlivého zase v tom, že nechce slyšet o tom kým byl, když se opil

Naplánovali jste si někdy, že nebudete mít kocovinu, protože si chcete užít ples, vzít si na sebe ty šaty s vysokýma podpatkama, abyste mohli dělat parádu a v klidu se opít na úrovni?

Ale místo toho přijdete k sobě v pět odpoledne v posteli svého známého, či snad přesněji známých, protože ještě pořád vidíte dvojitě. Vůbec netušíte, jak jste se dostali na druhý konec Prahy a na otázky PROČ není odpovědí.

Děkujete Bohu, že máte krámy, a že tampon, kterého se nechcete ptát, jak dlouho je na svém místě, je na svém místě.

Děkujete Bohu, že jste se neprobudili v kaluži krve, že jste nespolkli kondom, a co je nejhorší, děkujete, že Vám cyklus zrovna zvětšil poprsí, a že tak ze všech těch věcí, za které se plánujete stydět, tohle nemusí být jedna z nich.

Hodíte do sebe deci Becherovky a modlíte se, abyste dotyčnému nenablili do skříně. Marně. Omluvně se usmíváte, než Vám nedojde, že takový, stále ještě dvoupromilový úsměv vypadá všelijak, jen ne omluvně. A tak ještě chvíli něco zmateně blekotáte jako tristní generátor náhodných omluv, než Vám nedojde, že Vašemu extempóre nikdo z dvojice stejně vypadajících známých nerozumí, a že jste se patrně celý večer cvičili v angličtině, pakliže jste teda stále ještě mluvili.

Ale to jsou otázky, na které není odpovědí a to je důvod k radosti, protože byste je asi i tak nechtěli znát.

A tak doufáte, že boží trest za to, jaký jste idiot přijde, až se k Vám vrátí i Váš mozek, protože trestat tělo bez hlavy nemá smysl, žejo.

Což je vlastně přesně ten moment, kdy se věci začínají opět komplikovat, a protože jste srab a ne hrdina, dopíjíte flašku Becherovky, obalujete své mozkové závity do bezpečí práskacích kuliček a posloucháte se, jak zvete dotyčného na přespání k sobě. Proč? Není odpovědí.

Mozek je bezpečně zabalen do té plastové fólie, která je účinná asi, jako byste si přetáhli kondom přes hlavu a snažili se dýchat. Je připraven k přepravě jako porcelánové nádobí v krabici s nápisem: "Pozor křehké! Nesahat!". A Vy doufáte, že ho stejně jako set slavnostního nádobí vybalíte až při nějaké speciální příležitosti, a že Vám dá do té doby prostě pokoj. A nebude Vás nutit odpovídat na filosofické otázky, jako jestli jste byl idiot prostě vždycky nebo jenom poslední dobou. A jestli plánujete být idiot teď už napořád nebo s tím jako chcete někdy přestat.

Ale odpovědí není. Nevíte, proč kupujete čtyři flašky vína, proč jste si nasrali do vany ani, jak hodláte naložit s tímhle čtyřicetiletým Židem. Asi se naložíte do vany, poté, co ji společnými silami uklidíte, a tam se naložíte vínem.

Upřímně, mám podezření, že kdybych byla svůj mozek, řekla bych si, že tady na to seru, že se sebou dál odmítám sdílet společný prostor, sbalila bych si kufry a se slovy, že jedu na dovolenou, bych se opustila napořád.

Ale já nejsem svůj mozek. Jsem klubko nesmyslných hormonů, které zkratuje vždycky, když venku třeba jen trochu zaprší, jde vytvořit nějakou kravinu a ještě má tu drzost tomu říkat nějaká touha.

A tak Vám v posteli chrápe jakýsi chlap a Vy se divíte, že se tomu ještě divíte. Vaříte kafe a přemlouváte se ke statečnosti, ale nakonec mu stejně do detailu povyprávíte, že budete v padesáti pořád sama, že budete mít deset koček, a že pro ně dokonce už máte vymyšlená jména.

No a když pak jdete na oběd a on někde mezi polévkou a hlavním chodem huláká do telefonu cosi hebrejsky, nevíte, jestli na Vás ostatní zírají soucitně nebo nenávistně, ale tak hlavně, že jste vždycky chtěla chodit s mafiánem, žejo.

I am on a whiskey diet. I have lost three days already!