Střípky do mozaiky

18. března 2018 v 4:56 | AVOID the VOID |  Padat si v oblacích a létat tvrdě na zem
Ne všichni jsme stvořeni pro monogamii, nejsem kvůli tomu horším člověkem. Možná mi je, a tím zároveň i všem zúčastněným chlapům, polyandrie předurčená. A já se tím můžu buďto trápit a odpírat si pocit vlastní důstojnosti vždy, když k tomu dojde, nebo to prostě přijmu, smířím se s tím a naučím se s nimi žít.

A tak žiju život, který chci, aby byl normální. Prostě chodit do práce a do školy a být silná vyrovnaná singl žena, která si jen občas zajde na večírek. Problém je, že jeden večírek nikdy není jeden večírek a vše má mnohem dalekosáhlejší dohru.

Jdu tedy na rande se svým oblíbeným Carreym, ale protože jsme dospělí a ne děti, nejdeme do zoo ani na matějskou, ale na víno a pak na další tři a než se naděju, exuju long islandy v Harleys a lítám dolů z pódia, jak hruška z maringotky, která se vždy statečně posbírá a zkusí to na těch podpatkách znova a znova, jako blázen nedbaje vlastních modřin, co ho drží při zemi už snad jen samotná gravitace. Ale tak důstojnost je přežitek střízlivích.

Pak tancujeme na stole v random nonstopu, abychom nemuseli přijít k němu jinak než úplně pod obraz a všechny nadcházející události tak přirozeně hodit jen na špatný úsudek a přemíru alkoholu v krvi, mozku, žaludku i žaludu. Držíte se pevně za ruce, hladíte se po zádech, po vlasech, čicháte k sobě. Říkáte mu, že vás vzrušuje vůně testosteronu srčící mu z pórů, že je vaším vizualizovaným pornem, říkáte, že hezky líbá. Křičí u toho jako Tarzan prodírající se džunglí pronásledující kance nebo šílený kanibal právě se chystající ukousnout své oběti nohu.

Realita s rozedněním je zcela jiná. Dopadá na vás nesnesitelná tíha svědomí, nesnesitelná lehkost vlastních peněženek a podivné flashbacky na podivné hlášky, za které byste se nejradši na místě zprovodila ze světa. Ale tuhle hru už znám a vím jak se hraje. Existuje mnoho podob, ale v podstatě jediné pravidlo: Vzbuďte se co nejdřív a vypadněte!

A tak si pakuju těch svejch šest a zabouchávám za sebou dveře, to je to oč tu běží, když se se mnou po ránu celý svět točí.
Cítím se, jak kdybych právě vylezla z popelnice, jen co v kvapu opouštím jeho byt do smutné šedé reality všedního dne, plna morální kocoviny a bezradnosti nad tím, jak tu tíhu série špatných rozhodnutí ustojím.

Cloumají se mnou nevysvětlitelné sympatie vůči muži z předchozí noci, což je vtipný, protože vlastně vůbec není můj typ. Černé vlasy, začínající kouty, hnědé oči, hubená, dobře oblečená postava. Nic z toho není pro mě. Jenže jeho úsměv je asi nějaký kouzelnický trik, protože pak všichni ostatní zmizí. A já mám oči jenom pro ty oči, které pod mým pohledem vždy tikají ze strany na stranu.

Celkem se bojím toho, jak si zas maluju vzdušný zámky na růžových obláčcích. Vidím, jak spolu běháme po Time Square, jak rozjíždíme podnikání, výraz svého táty, když do Prahy přijede celá jeho moravská komunita, a já si zvykám na nový příjmení.

Nechápu, odkud se tahle pitomá ženská vlastnost bere, ale musím ji udusat v samotném prvopočátku, musím zůstat při vědomí, musím žít v realtiě a vědět, že z toho nic dobrého nekouká. Totiž nechci vztah. Nechci náhodná milenecká setkání. Nevím, co chci, ale ať už je to to či ono, je to vždycky špatně. Jeden z mnoha schizofrenních projevů ženského nitra.

A tak nezbývá než zapomenout! Přebít poslední zážitek zážitkem novým! Léty prověřený klíč k úspěchu všech neuvázaných jedinců. Volám svýmu sedmičkovýmu bavoráku, meju vanu, stelu postel.

Přicupitá týpek chůzí gorily, co má něco velkého mezi nohama a musí tak vystřelovat končetinami do stran co nejdále od sebe jak je to jen možné. Svírá v ruce flašku šampaňského a směje se na mě od ucha k uchu.
Dobrá, v téhle náruči na/za pár hodin zapomenu..

Slova která žena nikdy nechce slyšet u sexu:
"Zlato! Jsem doma!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 18. března 2018 v 8:12 | Reagovat

my ženy prostě někdy nevím co chceme ale nepřestaneme prudit dokud to nedostaneme:)
já si teda myslím, že většina lidí si bláznivě užije na vysoké, v mládí a pak dospěje a usadí se..teda aspoň to tak bylo u mě a u mých kamarádek a kamarádů a do některých bych to před 10 lety při bujarém večírku vůbec neřekla:)

2 stuprum stuprum | Web | 3. dubna 2018 v 23:57 | Reagovat

Ty zbožňuješ chlapy a problémy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama