Červen 2018

V pasti vlastní slasti

21. června 2018 v 13:44 | Princezna se zlatou kundou na čele |  Sexuální DE(p)RIVACE aneb jak roz(m)nožit množiny
V mým domě to vypadá jak v květinářství, v duši jako v ranním nonstopu, každý cíp peřiny zavání jinou kolínskou a já se bojím, abych náhodou třeba nezapomněla si vůbec vytvářet vlastní sliny.

Ve svém vlastním domě se cítítm jako v hotelu. Nechybí mi hotelové pantofle, hotelové ručníky, hotelová mýdla a ranní checkout.
Občas si pletu jména, někdy i tváře a děsivě často začínám větu slovy : " Tos byl ty, co .... ?"

Jsem na tom dokonce tak špatně, že když před mým domem zastaví auto, zůstanu stát do posledního okamžiku v nejistotě, kdo z něj asi tak vystoupí a komuže to mám udělat další čárku do své knihy návštěv.

Každému pak řeknu: "Tohle jsou ty Tvoje pantofle.", čímž vyloudím takový přihlouplý úsměv na jejich tvářích, čemuž se upřímně pobavím, přihlédnu-li k faktu, že mám pantofle jenom jedny, že jsou erární, a že z představy, co na nich musí žít, se mi zvedá kýbl.

Nepamatuju si jejich telefonní čísla, místa bydliště, roky narození, kam chodili do školy nebo jestli mají třeba zvíře, děti nebo přítelkyni. Zásadně jim dávám přezdívky podle jejich povolání, což začíná být docela ošemetné, protože Podnikatelů mám už asi deset.

Přibližně třikrát denně mi cinkne zpráva, jestli nechci dovézt jídlo, pivo, cigarety, víno, vodu, colu, čokoládu, peníze, stůl, kytku nebo časopis, jestli nechci odněkud přivézt nebo naopak odvézt, popovídat si, poradit nebo s něčím pomoci. A já se nedokážu ubránit pocitu, že v životě možná už nic víc vlastně ani nepotřebuju.

Moje vagína by si zasloužila vlastní webové stránky

Budoucnost v kufříku

14. června 2018 v 15:48 | Děvka to je povolání. Kurva to je nátura.
Noc s Carreym byla naprosto nezapamatovatelná. Měl v sobě moc béčka, když tancoval poledance u hromosvodu. A co teprve to ráno, co jsme zjistli, že jsme k němu z blíže nejasných důvodů přitáhli část dopravního značení, střešní tašku a dlažební kostku? Pravdou je, že jsem teda vždycky chtěla ukrást semafor. A když už ne celej, tak alespoň po částech. Třeba žárovky by se mohly hodit, že?

Uplynul skoro týden od našeho "sbohem", a ačkoliv se mi kvůli nenaplněné životní lásce chtělo prvních 20 minut intenzivně umřít, dojít na kraj světa a z něj spadnout, nakonec jsem nedošla ani domů a už jsem v ruce třímala obrovskou kytici. Takovou tu, co jsem až do teď vídávala pouze ve filmech nebo z bezpečné vzdálenosti občas na svatbách, protože žádnému mému nápadníkovi jaksi nepřípadalo vyhodit 2500,- za kytku jako dobrý nápad.

Co bylo v ruce druhé je ovšem ještě o kousek zajímavější, neboť tam se ocitlo 10 000,- za to, že s nějakým cizím pánem s kufříkem půjdu na oběd. A nalijme si čistého vína, já měla hlad.

Že na staré lásky lze zapomínat s rukou v kalhotkách v posteli těch nových, víme všechny.
Že už dávno neotevírám knihy (což je samo o sobě dost úsměvné, protože z nějakého důvodu ještě pořád studuji), a nyní nově s peněženkou ani klín, bylo ovšem zajímavé zjištění.

Nechat si platit za sex není zlé. Ale nechat si platit za jeho odmítání je můj splněný sen.

A tak teď mám nějakého mafiána utopeného v penězích, co mi vozí domů drahé dárky a hází do schránky obálky s penězi.

A já nevím, jak se cítit, co si myslet, jak tuhle hru hrát a jediné, co vím je, že to asi bude dobrá zkouška mého lidství, v níž se dozvím, jak si stojí moje morálka.

Život není o penězích, je to o lásce. No a já miluju peníze

Kiss me hard before you go

10. června 2018 v 14:49 | Dystrofie srdečního svalu
Mám co jsem chtěla. Sexuální akt, nebo snad spíš přesněji tříhodinovou přehlídku všeh poloh kamasutry.

Zase to nebylo jako psal magazín, ani jako to porno, co jsem s ním v duchu už tak stokrát natočila. Bylo to tak strojený, že jsme se nedokázali udělat ani jeden, ale bylo jaksi trapné přestat se o to snažit dřív, než se o nás začaly pokoušet křeče a mdloby.

Po sexu mi řekl, že ke mně chová nějaký city, že mě má rád, ale že se bojí se do mě zamilovat a pustil mi nějakou psycho scénu z nějakýho podivnýho filmu, kde si dva feťáci vyznávají lásku. Básnil o tom, o jak silný citový pouto se jedná, že je to takový absolutní propojení dvou lidí, a že mu to připomíná nás dva.

Vhrkly mi slzy do očí, ale nebyla jiná možnost než zůstat silná a nechat ho být, natrápila jsem se už dost.
Řekla jsem mu tím nejhrubějším způsobem, že jsem do něj zamilovaná byla, a že to je důvod proč jsem ho musela dostat do postele, protože pak to vždycky přejde. A že je super pocit být konečně zas svobodná, a že se oblíknu a už se nikdy neozvu.

Nemohl tomu uvěřit. Ještě to ráno sex pořád odmítal se svojí věčnou obavou, že by se pak něco změnilo a už bychom se nevídali. Zalhala jsem, že není důvod, proč by se mělo cokoliv měnit s přesvědčivostí svině, co řekne cokoliv, aby dostala co chce - sex co změní všechno.

V očích měl podivnou úzkost, že se stalo přesně to, čeho se bál, a že s tím nemůže nic dělat, že jsem ho využila a teď o mě přišel.
Uprosil mě na poslední pusu a já si dala záležet, abych dávala najevo, jak moc mi to je nepříjemný a nic mi to už neříká.

"Sbohem Carrey" řekla jsem a poprvý v životě jsem se na něj neusmála a nekoukla na něj jako na Boha.
A ačkoliv mě to zcela jistě bolelo víc než jeho, z té situace prostě nebylo důstojnějšího odchodu než vykročit ulicí do nového dne s širokým úsměvem člověka, co právě překonal sám sebe, vytrhl si srdce z hrudi a nechal ho dobušit v peřinách lásky, co mohla být všechno jen ne šťastná.

And that's when you know it's over. As soon as you start thinking about the beginning, it's the end.